– to jsou drobné cibulky, které zahradnické a semenářské firmy vypěstovaly v minulém roce. Protože ji už nemusíte pěstovat od semene, sklizně čerstvé cibule se dočkáte dříve.
K pěstování ze sazečky jsou vhodné zejména odrůdy Všetana, Štutgartská, Sturon, pěstujeme z ní také šalotku.
Nejkvalitnější sazečka mívá v průměru 4-10 mm, použít můžeme i cibulky o průměru 10-15 mm, při stejném počtu však budou těžší. U větších sazeček je riziko, že budou vybíhat do květu. Sazečka větší než 20 mm se proto používá spíše pro vypěstování natě. Sazečka určená pro výsadbu musí být také nepoškozená.
Výsadba – cibulky vysazujeme koncem března a v dubnu do sponu 10×25-30 cm, a to mělce tak, aby jejich konce vyčnívaly nad povrch půdy. V lehkých půdách můžeme vysazovat o něco hlouběji. Během vegetace cibuli odplevelujeme a kypříme. Sklízíme většinou koncem července. Jakmile začne nať částečně žloutnout a zasychat a rostliny se pokládají, vytáhneme je a necháme dosušit.
Co je cibule šalotka?
Cibule šalotka (Allium ascalonicum) je druh cibule, která po zasazení jedné cibulky vytvoří hnízdo několika nových. Podle toho, že se v půdě její cibulky jakoby zázračně zmnoží, se jí lidově říká množilka. Šalotka má jemnější a lahodnější chuť než „obyčejná“ cibule. Odlišuje se od ní také vytrvalostí při skladování – neraší a „nevyšeptává“. Větší cibulky šalotky nacházejí uplatnění při vaření, drobnější šalotka se nakládá do pikantního octového nálevu.
Pěstuje se stejně jako obyčejná cibule. Šalotku z jarní výsadby sklízíme obvykle začátkem nebo v průběhu července. Při zrání její nať zasychá a pokládá se, podobně jako je tomu u cibule kuchyňské. Na povrchu půdy jsou už vidět zralé cibulky v typických šalotkových hnízdech.
